Tajemství hradu Houska
Hrad stojí v Dubské pahorkatině, jihovýchodně od České Lípy, na místě, které nemá ze strategického hlediska žádný význam. Nenachází se poblíž žádné důležité stezky, nebyla hradem královským ani hraničním, krajina kolem byla naprosto pustá a bez dostupného zdroje vody. Proč tedy stavba vyrostla právě na tomto místě? Někteří historikové se domnívají, že hrad nechal postavit Hynek Berka z Dubé, aby jako první zabral půdu, kterou chtěl získat rod Michaloviců. Zvláštní je i způsob, jakým byl vystavěn. Hrady byly zpravidla koncipovány tak, aby odolaly nájezdům a obléhatelům, tedy nebezpečí z venčí. V případě Housky je tomu zcela opačně. Hrad je postaven takovým způsobem, aby bránil „někomu“ či „něčemu“ zevnitř dostat se ven. Co však bylo to „něco“, co mělo zůstat skryto ve zdech hradu? To ani odborníci zatím nedokážou vysvětlit. Čtvercový půdorys a soustava několika vnitřních věží (dnes už neexistujících) připomíná současné věznice. V podstatě jde o středověkou obdobu Mírova. Na Housce byla přísně střežena obytná část komplexu, v jejímž centru stojí hradní kaple. Celý hradní komplex údajně plnil funkci jakési gigantické „zátky“ proti zlu, který měl zatnout tipec démonům, jež se tudy prodírali do našeho světa. Tak alespoň praví staré pověsti...
Tak malý a tak záhadný
Ač první zmínky o této „bráně do pekel“ pocházejí již z roku 878, stávalo na původním místě dnešního hradu jen dřevěné hradiště. Písemný záznam o kamenném hradu Houska, založeném Přemyslem Otakarem II., se poprvé objevuje až v roce 1316. Jednou z možností pojmenování hradu je podědění jména původního dřevěného hradiště, které vystavěl vévoda Pšovanů Slavibor pro svého syna Houseka. Další spekulace o vzniku jména sahají až ke Keltům, kteří v historii území obývali, a pohrávají si s keltskou etymologií. V gaelštině totiž slovo „geastam“ (gosca) znamená brána. Mluvili snad již Keltové o bráně do pekla? Keltskou hypotézu by mohly potvrzovat o podivné znaky nalezené v chodbách hradu, které se podobají keltským runám.
Co skrývá podzemí
V podzemí se nachází suterénní místnost, která byla objevena teprve loni. Její okno je ve skále pod hradem. Neexistují o ní historické zmínky, což podporuje předpoklad, že podzemí Housky skrývá ještě mnohá neobjevená tajemství. Novinář a publicista Milan Doležal, který se záhadou hradu také zabýval, říká: „Je zvláštní, že stěny hradní kaple jsou porostlé lišejníkem a neustále vlhké i za toho nejparnějšího léta, stěny sousedních místností jsou absurdně suché. To by mohlo naznačovat přítomnost podzemních prostor pod kaplí.“ Skutečně se traduje, že v podzemí hradu je množství chodeb, v nichž má být pohřbena spousta „věcí“ a koster „nelidí“. Kdo, nebo co je myšleno výrazem „nelidé“? Existovala nebo existuje zde opravdu brána do paralelního světa, jehož obyvatelé jsou od nás natolik odlišní, aby splňovali představu o obyvatelích pekla?
Hradní kaple
Nadzemní podlaží hradu nejsou rozsáhlá. Stěny hradní kaple jsou pokryty působivými výjevy, ale leckteré použité motivy jsou pro církevní stavby netypické, až nepřístupné. Vyobrazení levoruké lučištnice s napůl zvířecím tělem představuje bojovou scénu, které se nikde v kaplích neobjevují. „Ani jeden z těchto motivů není na středověkých malbách ve střední Evropě obvyklý,“ říká bývalý kastelán Milan Kůt. Chtěl snad neznámý autor maleb poukázat na nebezpečí pohřbené pod kaplí?
Hodně otázek a málo odpovědí
Faktem zůstává, že mnohá tajemství hradu Houska nebyla dodnes odhalena. Jedno z vědeckých vysvětlení zní, že na hradě byla kdysi studna s radioaktivní vodou, jejíž konzumací docházelo k postižením zde žijící populace, která pak byla považována za „pekelné zrůdy“. Mohlo by snad toto „zazděné“ radioaktivní záření způsobovat zdejší nadměrný úhyn ptáků? Objevují se ale stále nové záhady. Například spousta na hradě pořízených fotografií prý nějakým způsobem „nevyjde“. Že by se před branou pekla do tváří promítali hříchy? Anebo nejsou naše zoomy a pixely kompatibilní s energií prosakující sem z jiného světa? Ať tak či onak, udělá-li se vám na hradě Houska mdlo, úzko nebo vás rozbolí hlava, nemusí za tím být možná jen zkažený žaludek...
Zažít a přežít
Tajemství Housky se neustále snaží objasnit senzibilové. Vesměs se shodují, že pod kaplí se nacházejí rozsáhlé podzemní prostory a že je zde zřetelně cítit přítomnost negativní energie, která kulminuje mezi čtvrtou a pátou hodinou ranní. Pavel Schulhoff z brněnského spiritistického spolku uvádí: „Při komunikaci s druhou stranou bylo prostřednictvím mne, coby média, sděleno, že není vhodné pátrat po podzemních chodbách a že co bylo našemu světu uzavřeno, má tak i zůstat.“
Dva mělničtí dělníci, kteří pracovali na nedávných konstrukcích, slyšeli z prázdné kaple dva hlasy hovořící neznámým jazykem. Zaregistrovali několikrát se opakující slovo „seraf“. Serafové jsou řádem andělů, do kterého patří například archanděl Michael, jemuž je kaple zasvěcena. Patřil sem ale také Satan před svým pádem. Mluvily snad podivné hlasy právě o něm?
Záhadoložka Zdeňka Vrzalová na Housce zase několikrát přespala. V noci slyšela různé zvuky a rány a cítila, jak kolem obchází něco neviditelného. Při jednom pokusu spolu s dalšími pozorovateli zahlédla stín muže v klobouku, který se po svém spatření „vsákl“ do zdi. Turisté si uvnitř kaple velmi často stěžují na náhlé bolesti hlavy a stavy úzkosti. Někteří je pociťují v celém areálu hradu a několik jedinců po příchodu k bráně podlehne pocitu, že do hradu nemohou vůbec vstoupit. Téměř všichni psi, kteří návštěvníky doprovázejí, odmítají vejít do kaple a projevuje se u nich strach. Majitelé psů často mluví o tom, že jejich psi vrčí a štěkají „na někoho“ v prázdné místnosti. Je snad možné, že vidí něco, co je našim očím neviditelné?
Pekelný vrátný
V okolí hradu se údajně od nepaměti zjevuje jakýsi, „černý mnich“ – vysoká postava v černém plášti s kápí, která nemá obličej. Údajně by mohlo jít o astrální bytost, tzv. strážce brány, který pro lidi nepředstavuje žádnou hrozbu, pouze hlídá „hraniční přechod“ mezi oběma světy.
Staré pověsti
Nejstarší pověsti o Housce hovoří o tom, že ve středověku se tady ve skále otevřela díra, ze které místní obyvatelé cítili sirný zápach. Po nějaké době z otvoru začínají vyletovat divní tvorové – lidská hlava, tělo zvířete. Drží v rukou luky, ale tětivou od sebe, tedy opačně než je zvykem. Tito tvorové pak mají lidem škodit v hospodářství, na polích, v domácnostech... Lidé se nejdříve pokouší zasypat průrvu kamením, ale jelikož se zdá bezedná, nakonec postaví nad toto místo hrad – Housku.
Jiná legenda, vážící se k období, kdy byl hrad již postaven, vypráví příběh vězně, který se za odpuštění trestu podvolí prozkoumat hradní studnu, v níž se ozývají strašidelné skřeky a odkud vycházel zapáchající kouř. Když vězně ze studny vytáhnou, má vlasy šedivé hrůzou a pomátne se na rozumu. Co ve studni viděl, nikomu neprozradí...
