Svědectví
Ne každé setkání s podivnými jevy v Bermudském trojúhelníku má fatální následky. Několik lidí, kteří z nebezpečné situace vyvázli, o svém zážitku podávají svědectví. Jedním z nich je i kapitán Don Henry, člověk s letitými zkušenostmi coby námořní kapitán, který vypráví o události, kterou zažil v roce 1966.
"Vraceli jsme se na zpáteční cestě mezi Portorikem a Fort Lauderdale. Byli jsme pryč tři dny a v závěsu jsme měli prázdnou cisternovou loď, která předtím vezla ropný nitrát. Byl jsem na palubě Good News, 53 metrů dlouhé vlečné lodě s dvěma tisíci koňskými silami. Přívěs, který jsme táhli, vážil 2 500 tun a byl na laně 333 metrů za námi. Dorazili jsme do oblasti Tongue of the Ocean, když jsme projeli Exumas. Hloubka byla asi 1 100 metrů. Bylo odpoledne, počasí bylo dobré, obloha jasná. Zašel jsem na několik minut do kajuty na zádi můstku, když jsem náhle zaslechl ten křik. Vyšel jsem z kajuty na můstek a zavolal jsem: "Co se to tam k čertu děje?" Automaticky jsem se podíval na kompas, který se protáčel ve směru hodinových ručiček. Nebyl důvod, aby se něco takového mělo někdy stát - jediné místo kromě zdejší oblasti, o kterém jsem se doslechl, že v něm k něčemu podobnému dochází, bylo na řece sv.Vavřince v Kingstonu, kde je snad velké ložisko železa nebo kde možná meteorit na dně způsobuje takové bláznivé chování kompasu. Nevěděl jsem, co se stalo, ale dělo se něco velkého. Zdálo se, že voda přichází ze všech směrů. Horizont zmizel - vůbec jsme ho neviděli - voda, obloha a horizont splynuly v jedno. Neviděli jsme, kde se nacházíme. Ať už šlo o cokoli, obralo nás to o veškerou energii z našich generátorů. Všechny elektrické spotřebiče a zásuvky náhle přestaly být pod proudem. Generátory stále pracovaly, ale nedodávaly žádnou energii. Lodní inženýr se pokoušel nahodit přídavný generátor, ale nemohl ho nastartovat. Dělal jsem si starost o vlek. Lano bylo napnuté, ale já jsem ho neviděl. Zdálo se, že ho zahalil mrak, a vlny kolem něj se zdály mnohem větší než v ostatních oblastech. Nařídil jsem plný plyn. Neviděl jsem, kam jedeme, ale chtěl jsem se z toho propadeného místa dostat co nejrychleji. Zdálo se, že nás chce něco přitáhnout nazpátek, ale úplně se mu to nedaří. Když jsme z toho vyjeli, jako bychom se dostali z mlhové záclony. Když se nám to podařilo, vlečné lano trčelo vodorovně - jako ten starý indiánský trik s provazem - a na jeho konci nebylo vidět nic, jen ta všudypřítomná mlha kolem. Vyskočil jsem na hlavní palubu, loď zabrala. Zatracený přívěs vyjel z mlhy, ale nikde jinde žádná mlha nebyla. Vlastně jsem mohl vidět do dálky asi 17 kilometrů. V oblasti mlhy, kde měl být přívěs, byla zčeřená voda, i když vlny nebyly příliš vysoké. Rozhodně nejsem žádný hrdina, protože mě ani nenapadlo, abych se tam vracel a zjistil, co to tam bylo. Zažili jste někdy ten pocit, když vás dva lidé tahají za ruce v opačných směrech? Měli jsme pocit, že jsme byli v oblasti nebo v místě, kde někdo nebo něco chtělo, abychom byli jinde než tam, kam jsme měli namířeno. Horizont byl mléčný. Když jsme odjeli, museli jsme znovu nabíjet baterie. Musel jsem vyhodit padesát baterek do ruční svítilny. Slyšel jsem, že některým lidem se přihodilo totéž a jednou dokonce vlek zmizel i s lidmi na palubě a s uříznutým vlečným lanem.