Starší muž - jméno nezjištěno (Vypovídá o zážitku setkání s mrtvými)
" Seděl jsem a když jsem se chtěl zdvihnout, zasáhl mě úder do prsou. Svalil jsem se podél stěny dolů. Sotva jsem se znovu posadil a zasáhlo mě to znovu. Jako by někdo hodil mi na hruď hodil těžké kladivo. Ocitl jsem se v nemocnici a dozvídám se, že jsem právě prodělal infarkt. Najednou to začalo, ocitl jsem se v jiné realitě, vše jsem svými mysli bystře vnímal. Vše, co jsem prožíval, bylo neskutečně reálné. Bylo to tak krásné, že se to nedá normálně slovy popsat. Neumíme si to i správně představit. Na 2.straně panuje pocit pohody, ticha . Nic tam není temné.
Duchy, které jsem potkal vstupem do tunelu, byly velmi zmatení. Zdánlivě se neuměli asi dostat na 2.stranu. Znamená to, že byly srostlí s určitými věcmi, lidmi nebo zvyklostmi. Duchové však byly připoutáni k určenému místu jen do té doby, než vyřešili problémy a nesnáze, které je v tom zmateném stavu držely.Podle vzhledu byly tyto postavy podobné lidem víc než ti ostatní ve světle.
Hlavy měli skloněné a nikdy se nepodívaly nahoru. Vypadalo to, jako by se vznášeli a také zmateně lítaly sem a tam. Nevydržely vůbec na jediném místě. Po každé se pořád někam přemísťovaly, jednou letěli kolem mě, pak se otočily a letěli zpátky, pořád byly v pohybu. Vypadalo to tak, jako by věčně měly přešlapovat okolo, aniž by věděly, kam jdou, koho následují, anebo jaké výhledy mají před sebou.
Přišlo mi, jako kdyby si nevšimli vůbec mé existence, že tam mezi nimi jsem. Jejich tváře byly plné smutku a zoufalství. Působily na mě šedě, tupě až vyjeveně. Když jsem se přiblížil k jednomu z nich, vůbec nereagovali na mou přítomnost.V jejich chování se odrážela jen tato absolutní beznaděj : Co jen mám dělat ?? Jaký je smysl toho všeho ? Byla to beznaděj bez nejmenšího tušení, co dělat, kam jít a co chtít. Byly v neustálém pohybu a neměly žádný směr. Něco hledaly a nevím co.
Podle mě neměly vůbec povědomí o ničem, ani o tělesném či o duchovním světě. Jako by byly na nějakém mezistupni. Vypadalo to, jako kdyby měly nějaké spojení s naším hmotným světem. Pozorovaly něco, co udělaly nebo měly udělat. Byly podle mě tak zmatené, že neměly potuchy o tom, kdo vlastně jsou a ztratily vědomí své totožnosti.
Připomínali mi strašidelné duchy, o kterých jsem kdysi četl. "
Někteří svědkové po tom to posmrtném prožitku spatřily duchy při činu, když se marně pokoušely duchové zkontaktovat své kamarády nebo rodinu a ti je nebrali na vědomí. Živí lidé neměli o nich ani potuchu, o jejich existenci.