Na Sibiři objevili nový druh pravěkého člověka
Kosterní pozůstatky pravěkého člověka, které antropologové objevili na jižní Sibiři nepatří ani neandrtálcům ani našim předkům. Před 30 až 40 tisíci let zde existoval dosud neznámý poddruh našich blízkých příbuzných.
Kosti pocházejí z jihosibiřské jeskyně Denisova v pohoří Altaj nesoucí jméno podle poustevníka Dionisia, který v ní žil během 18. století. Našli je vědci z Institutu archeologie a Etnologie v Novosibirsku. Šlo sice jen o úlomky prstu a zubu pocházející od dvou jedinců ženského pohlaví, přesto poskytly dostatek genetického materiálu pro další analýzy.
Nový obraz minulosti
"Je to skoro zázrak, že v tak malých úlomcích se tak dobře dochovala DNA," prohlásil Richard Green z University of California v Santa Cruz, který je spoluautorem výzkumné práce uveřejněné v časopise Nature. "S takovým vzorkem bylo radost pracovat."
Analýzy provedli genetikové v lipském Institutu evoluční antropologie Maxe Plancka a na několika amerických univerzitách. Srovnáním s genomem neandrtálců (Homo sapiens neanderthalensis) a moderních lidí (Homo sapiens sapiens) vědci došli k závěru, že před sebou mají ostatky dosud neznámého vyhynulého poddruhu člověka Homo sapiens.
"Zatím jsme zřejmě jen na povrchu něčeho, z čeho by mohl vzniknout obraz mnohem složitější, než jaký o minulosti našeho druhu známe dnes," komentoval objev Milford Wolpoff z University of Michigan. A Richard Green k tomu dodává: "Příběh se nám tak trochu zkomplikoval. Místo jednoduché historky o moderních lidech migrujících z Afriky a nahrazujících neandrtálce najednou máme před sebou spletitý děj s mnohem větším množstvím aktérů a s mnohem složitějšími vzájemnými vztahy."
Překvapení z Melanézie
Dosud neznámý poddruh člověka dostal podle místa nálezu jméno denisované. Vědci mají za to, že měli blíž k neandrtálcům než k moderním lidem, pocházeli ale ze staršího společného předka obou těchto poddruhů. Tvar úlomku prstní kosti naznačuje velmi archaickou stavbu - odlišnou od neandrtálců i moderních lidí, ale překvapivě podobnou dávnějším hominidům, například druhu Homo erectus nebo Homo habilis.
Překvapivým výsledkem genetických analýz také byla zjevná příbuznost denisovanů s dnešními obyvateli Melanésie. Srovnání ukázalo, že lidé žijící dnes v oblasti Nové Guinei a Bouganvilova ostrova mají 4 až 6 procent genetického materiálu od tohoto dosud neznámého lidského poddruhu žijícího před desítkami tisíc let na vzdálené Sibiři.
"Mohlo by to znamenat, že během pozdního pleistocénu byla populace denisovanů v Asii velmi rozšířená," uvedl David Reich z Harvard Medical School, který prováděl populační genetické analýzy.
Čtvrtý hráč
Richard Green se domnívá, že objev denisovanů vrhá nový pohled na šíření lidského druhu z afrického kontinentu. Podle něj předkové dnešního lidí opustili Afriku před 300 až 400 tisíci lety. Jeden proud mířil do Evropy a dal tam vzniknout neandrtálcům, zatímco druhý osídlil Asii a stali se z něj denisované. Naši přímí předkové opustili Afriku mnohem později, až před 70 až 80 tisíci lety. V Evropě přišli do styku s neandrtálci, což zanechalo stopy v genomu všech neafrických ras člověka. V Asii se někteří křížili s denisovany a poznamenali tak genom dnešních obyvatel Melanézie.
"Zatím naše práce odhalila jen některé detaily, budeme ale chtít zjistit mnohem víc," konstatoval Richard Green. "Zvlášť nás budou zajímat vztahy mezi nimi a předky moderních lidmi. Vůbec by nemělo překvapit, kdybychom přitom objevili i další dosud neznámé poddruhy a skupiny. Není vyloučeno, že kromě moderních lidí, neandrtálců a denisovanů tu byl ještě i čtvrtý hráč."