5 nejznámějších sériových vrahů
Luis Alfredo Garavito
Počet obětí: nejméně 140
Vraždil mezi lety: 1992 - 1998
Místo jeho běsnění: Kolumbie, Ekvádor
Jak skončil: soud ho odsoudil k 835ti letům vězení
Dosud se nenalezly ostatky všech obětí
Během osmnáctiměsíčního vyšetřování dostává policie různé zprávy od svědků, z nichž si policie dělá obrázek o způsobu Garavitova lákání obětí. Důvěru svých budoucích obětí získává tím, že vystupuje jako pouliční prodavač, mnich, chudák, invalida nebo zástupce fiktivní nadace pro vzdělávání dětí a mládeže. Většina jeho obětí pochází ze státu Risaralda. Dopadnout Garavita se policii stále nedaří. Po nalezení šestatřicáté oběti v roce 1997 je spuštěno celostátní pátrání. Policie v zápětí nachází čtyřicet jedna těl v Pereiře a dalších dvacet sedm v okolí Valle de Cauca. Policie zatýká Garavita až v roce 1999, při jeho posledním pokusu o znásilnění ve městě Villavicencio. "Luis Alfredo Garavito přiznal vraždu 140 dětí, ze kterých jsme dosud nalezli 114 koster," říká hlavní vyšetřovatel Alfonso Gomez na tiskové konferenci. Celá Kolumbie si zhluboka oddechla. Muž známý jako "Goofy", "Šílenec" a "Pastor" je konečně za mřížemi. Rodiče obětí se u soudu dožadují jeho nemilostného potrestání. "Jestliže je to skutečně vrah mých dvou synovců, tak chci, aby dostal doživotí," říká Maria Aleida Velez. Nakonec mu soud za jeho činy vyměří sazbu 835 let, což znamená, že Garavito stráví ve vězení zbytek svého života.
Anatolij Onoprijenko
Počet obětí: nejméně 52
Vraždil mezi lety: 1990 - 1996
Místo jeho běsnění: Ukrajina
Jak skončil: byl odsouzen k trestu smrti zastřelením v roce 1999
Zabijí ženy, muže i děti
Běsnění Ukrajince Anatolije Onoprijenka začíná v roce 1989, kdy zabíjí se svým spoluviníkem Sergejem Rogozinem devět lidí. Spolu si vždy vytipují opuštěný dům v okolí města nebo vesnice. Před úsvitem do domu vstoupí, shromáždí všechny jeho obyvatele, které v zápětí postřílí. Neberou ohled ani na děti. V listopadu 1995 zabíjí poblíž Malinu pár, sedící ve svém autě. "Jen jsem je zastřelil, nedělalo mi to potěšení, ale cítil jsem toto naléhání. Bylo to jako nějaká hra," říká ke svému činu později. Svůj další čin si plánuje provést v černomořském přístavu Oděsa, toto místo si označuje křížkem na mapě. 25. prosince 1995 se vloupává do domu rodiny Zajačenků ve vesnici Garmarnii a rychle zastřelí lesníka, jeho manželku a jejich dva malé syny dvouhlavňovou brokovnicí s uřezanou hlavní. Na místě sebere pár snubních prstenů, zlatý řetízek s křížkem, svazek obnošených šatů a než odejde, dům zapálí.
Vražda Zajačenkových vzbuzuje pozornost veřejnosti. Policejní pátrání je však zatím bezúspěšné. Během méně než čtyř měsíců se Onoprijenkovi povedlo zabít čtyřicet lidí, včetně deseti dětí. 16. dubna 1996 Anatolije někdo anonymně udá. Policie vpadne do garsoniéry jeho dívky a Onoprijenka zatýká. V bytě vyšetřovatelé zajistí kulovnici ráže 12, která je shodná s vražednou zbraní u všech čtyřiceti vražd a věci patřící obětem. Když mu ve vězení předloží nalezené důkazy, okamžitě se přiznává k osmi vraždám z let 1989 až 1995. Další vraždy z počátku popírá, ale brzo připouští, že je vrahem, kterému se přezdívá "Terminátor". Nakonec se přiznává k padesáti dvěma vraždám, které spáchal během šesti let. Tvrdí, že ho k vraždám donutil "vnitřní hlas", který mu říká co má dělat. "Poprvé jsem zabil než mi bylo dvacet, zastřelil jsem jelena, pokouším se znovu vyvolat ten pocit rozrušení, když jsem ho viděl mrtvého," říká vyšetřovatelům sériový vrah. U soudu však svou výřečnost ztrácí. Sedí tiše oblečený v teplákách, flaušovém kabátu a čepici uvnitř železné klece obklopený policisty. Soud ho shledává duševně zdravým a zodpovědným za své zločiny. Odsuzuje ho k trestu smrti zastřelením. Rozsudek smrti však staví vládu Ukrajiny do těžké situace. Jako člen Rady Evropy se zavázali zrušit trest smrti. Politici ovšem argumentují, že Onoprijenků případ by měl být výjimka.
Počet obětí: nejméně 71
Vraždil mezi lety: 1974 - 1988
Místo jeho běsnění: Ekvádor, Kolumbie
Jak skončil: dostal 16 let (nejvyšší možný trest v Ekvádoru), ale v roce 1994 byl zabit spoluvězněm
Děvčátka láká na bonbóny
K "nejvýkonnějším" vrahům se řadí Daniel Barbosa. Jeho první obětí je devítileté děvče, které velmi surově znásilní ještě ve své vlasti, Kolumbii. Za tento zločin je obviněn a odsouzen. V roce 1986 prchá Barbosa z vězení do Ekvádoru a usidluje se ve městě Guayaquil. Během čtrnácti měsíců z města zmizí 55 mladých děvčat. Později se některá těla najdou a z jejich ostatků je jasné, že dívky byly před smrtí krutě mučeny a poté rozsekány mačetou. Na místě činu policie také nachází obaly od bonbónů, což ji přivádí k domněnce, že vrah používá k nalákání oběti sladkosti. V červnu 1988 policie nachází ostatky dvanáctileté Glorie Andino. Je zabita stejným způsobem jako předchozí oběti, ale v ruce svírá obal od bonbónu, který se Barbosovi stane osudným.
Ve vězení ho čeká překvapení
Na obalu se nachází otisk prstu, který nepatří děvčátku. Přibližně ve stejnou dobu v blízkosti místa činu policie zastaví podezřele se chovajícího muže. Při jeho prohlídce nachází policie fotografii předchozí oběti a muže okamžitě zatýká. Při intenzivním výslechu se Daniel Barbosa přiznává ke všem vraždám, ze kterých je podezřelý a přidává i několik dalších, o kterých policie zatím neměla ani zdání. Celkový počet se rovná sedmdesáti jedna obětem. Během vyšetřování ukáže policii, kam ukryl těla dalších šesti děvčat. Soudní proces začíná roku 1989. Barbosa otevřeně hovoří o tom, jak některé oběti lákal na bonbóny a jiné na novou propisovací tužku. Před soudem také říká, že má rád mladá děvčata, protože jsou panny. Navzdory brutalitě svých činů je odsouzen pouze na 16 let, což je maximální možný trest v Ekvádoru. O pět let později však ve vězení narazí na bratrance jedné z jeho obětí, který Barbosu z pomsty zabije. Kdyby se tak nestalo, byl by letos znovu na svobodě.
Počet obětí: více než 38
Vraždil mezi lety: 1994 - 1995
Místo jeho běsnění: Jižní Afrika
Jak skončil: odsouzen k 2410 letům vězení
Znásilňuje a škrtí ženy
Nejhorším jihoafrickým sériovým vrahem je Moses Sithole z Jihoafrické republiky. Jeho řádění začíná v červnu 1994, krátce poté co je propuštěn z vězení za únos. Centrem jeho zájmu jsou ženy, které vyláká na opuštěné místo, kde je omráčí, znásilní a poté uškrtí jejich vlastním spodním prádlem nebo opaskem. Během dvou let zmizí z okolí Pretorie, Johannesburgu a okolí East Randu třicet osm žen. Rozbíhá se celotýdenní pátrání, po kterém je Sithole 22. října 1995 postřelen a zatčen. Je obviněn ze šesti vražd. Když se ho policie ptá na jeho první oběť, Moses nevzrušeně odpovídá: "Nepamatuji si její jméno. Zabil jsem ji a odešel přímo domů, kde jsem se osprchoval." Před soud se dostává o rok později, kde čelí obvinění z třiceti osmi vražd a čtyřiceti znásilnění.
O svých vraždách vypráví na kameru
Ve vězení Sithole a jeho spoluvězeň Charles Schoeman natočí videozáznam, na kterém Moses vypráví o posledních okamžicích svých obětí, zatímco si klidně kouří cigaretu nebo žvýká jablko. Prohlašuje o sobě, že nenávidí ženy a cítí, že vražda je pro ně "velmi dobrá lekce". Schoeman se ho také ptá, na kterou ze svých obětí si nejvíc pamatuje. "Amélie Rapodile," odpoví bez váhání vrah. Je to jedna ze šesti žen, které byly nalezeny v dole Van Dyk. "Začala se prát. Dal jsem jí šanci se bít a řekl jí, že když prohraje, zemře. Kopala mě. Uměla karate. Pak se mě pokusila chytit za šaty, ale to se jí nepovedlo. Poslední, co jsem jí řekl, bylo: ´Sbohem´," chlubí se Sithole. 5. prosince 1997 je soudní proces u konce. Moses sedí během procesu klidně, jako by se ho dění netýkalo a dělá si poznámky. Po dlouhým průtazích je konečně shledán vinným za všechny své činy, ze kterých byl obviněn. Bere si do rukou své zápisky a opouští soudní síň s úsměvem. Soudce, který žádá o obnovení trestu smrti, říká, že by ho dal bez váhání popravit. Druhý den je tento HIV pozitivní sériový vrah odsouzen k 2410 letům vězení.
Počet obětí: "pouze" 3
Vraždili mezi lety: 1990 - 1994
Místo jejich běsnění: Kanada
Jak skončili: Karla si odpykává 12 let za účast na vraždách a Paulo doživotí
Snaží se ukojit svou fantazii
Nejznámějšími kanadskými zločinci je dvojice Paulo Bernardo a Karla Homolka, kteří si vysloužili kvůli svému vzezření přezdívku "Barbie a Ken". Poprvé se spolu setkávají ve Scarborough v roce 1987. Bernardo je už tenkrát pachatelem řady znásilnění a vyšetřuje ho FBI. Klíčem k jejich běsnění se stávají vystupňované fantazie k patnáctileté sestře Karly, která se jmenuje Tammy. Tyto fantazie dosahují tragického vyústění 23. prosince 1990. V domě Homolkovy rodiny v St. Catherine, ji milenci zdrogují do bezvědomí a následně ji Bernardo znásilní. Během jeho aktu se však Tammy udusí vlastními zvratky. Celá záležitost je považována za nešťastnou náhodu a díky této chybě mohou oba spáchat další dvě vraždy.
Své vraždění si nahráli na video
V červnu roku 1991 unesou čtrnáctiletou Leslie Mahaffy. Leslie zažívá několik bezesných nocí, neboť ji Paulo a Karla hrubě mučí a bijí. Nakonec je uškrcena elektrickou šňůrou, rozřezána, zalita do betonu a její ostatky jsou vhozeny do jezera. 29. června. V den jejich svatby, však pravda vyplouvá na povrch a ostatky nachází policie. Betonové bloky se při vhození do vody totiž poškodily a jejich obsah vyplul na hladinu. 16. dubna 1992 se jim do rukou dostává patnáctiletá Kristen French, kterou unesou. Paul a Karla se střídají v sexuálním zneužívání a bití nevinného děvčete ve svém bytě a celé mučení si stejně jako u předchozí oběti točí na video. Po mnoha hodinách mučení je Kristen uškrcena, rozřezána a pohozena na skládce u Burlingtonu. Paula Bernarda usvědčuje zkouška DNA. Karla Homolka je zatčena, hned potom, co jí Paul opustil, kvůli podezření z vražd Mahaffy a French. Výměnou za nižší trest svého manžela udává. Pásky se stávají nevyvratitelným důkazem a na jejich základě je Bernardo odsouzen k doživotnímu trestu. Středem skandálu se stává i Karla. Bernardův právník prokazuje její aktivní účast na všech třech vraždách. Soud ji odsoudil k dvanácti letům vězení.