Malá skupina vědců dnes uvažuje, jestli se Gödelovy matematické limity dají aplikovat i na svět kolem nás. Jinými slovy: existují vědecké problémy a otázky, které nedokáže lidstvo nikdy zodpovědět, ani za použití nejvýkonnějších počítačů a nejbystřejších mozků? Jsou některé problémy natolik složité, že je sice dokážeme řešit krok za krokem, ale nakonec pokaždé narazíme na hranici, za kterou se nikdo nedostane? A jestliže ano, nebude jejich přiznání jen doznáním neschopnosti? Chcete-li přesnější představu, o čem hovoříme, pak si představte oblast zkoumání vesmíru. Astronomové a fyzikové se shodují na jevu, zvaném velký třesk., kterým všechno začalo. Nikdy se však nikdo nedozví, co bylo před velkým třeskem, odkud se vzal a proč. Už je to jasnější?
Na první pohled by se mohlo zdát, že mezi Gödelovými matematickými teoriemi a zkoumáním skutečného světa není tak velká spojitost. Omyl. Experimentální věda se sice týká reality, ale teorie pracují s idejemi. Většina idejí, a zákonitě i většina teorií je možná jen díky matematickým důkazům. Takže matematické limity mohou velmi snadno zasáhnout i vědecké teorie. Jednoduše, není možné je dokázat.
Limity vědy se mohou týkat prakticky čehokoli - od vesmíru po zkoumání nejmenších částic hmoty. Každá otázka si okamžitě vynucuje řadu dalších, snad ještě složitějších. Malý příklad. Před několika lety si fyzik Rolf Landauer z výzkumného střediska IBM položil otázku o otázce: je možné, aby zodpovězení nějaké otázky vyžadovalo více zdrojů (prostorových, časových i energetických), než je jich ve vesmíru k dispozici? Budeme-li například uvažovat o vesmíru jako o nekvantovém, můžeme teoreticky popsat jeho vývoj tak, že specifikujeme iniciální podmínky - přesný stav každé jednotlivé částice v okamžiku po velkém třesku. Fyzikální pravidla nám pak napoví, jak vydedukovat další vývoj částic.
Jenže k popsání přesného stavu všech částic jsou zapotřebí nějaké částice a bude jich mnohem více, než kolik je původních popisovaných částic. Jestliže částice odebereme, budou někde chybět a náš výpočet nebude správný. Zní to bláznivě, ale postupujeme-li podle teorií, dojdeme právě k tomuto výsledku. Lépe řečeno - zjistíme, že vlastně k výsledku nikdy nedojdeme. Dostaneme se do stejného stádia jako s proslulou Achillovou želvou. Víme sice, že ji Achilles dohonit logicky musí, ale podle teorie se tak nikdy nestane.
Zdroj: https://klempera.tripod.com