Krajní meze
Možná je celá Rosova teorie naprostý nesmysl, ale to pro nás není v tuto chvíli důležité. Důležité je, že jeho teorie ukazuje, jak může být snaha překonat danou limitu užitečná.
Biologové vědí, že je prakticky nemožné vypočítat konfiguraci s nejmenší energií, takže uvažují o tom, že nejspíš i v přírodě je to trochu jinak. Proteiny se netvoří na základě nejmenší potřebné energie, protože by jinak musely mít buňky neuvěřitelně obrovskou kapacitu pro superrychlé výpočty. Je-li všechno jinak, pak sice teoreticky můžeme za miliardy miliard let dojít ke konečnému výsledku, tj. ke konfiguraci, která ke svému stvoření potřebuje nejméně energie, jenomže daný protein tak ve skutečnosti vůbec nevypadá.
Chápeme tedy, že omezených hranic vědy se člověk nemusí bát. Vtip je v tom, že lidstvo má před sebou ještě spoustu a spoustu problémů, které rozřešit může. Tak proč se zabývat nemožným?
Gödelova metoda ukazuje, že v podstatě neexistuje možnost, jak dopředu určit, jestli daný problém bude, nebo nebude řešitelný. Jeho teorie neovlivňuje to, co vědci dělají, pouze je upozorňuje, že možná nikdy neuspějí.
Něco pro život
Každý člověk by měl znát své hranice. To se týká vědců a teoretiků. Gödelova revoluční teorie neohlašuje konec matematiky, jak by se mohlo zdát, jen zdůrazňuje, že matematika je nesmírně složitá a komplexní. Nejen matematika, ale každá věda. Hranice poznání na tom nic nezmění. Naopak. Limity definují hranice, mezi nimiž je potřeba bádat. A pomáhají nám pochopit věci v nich uzavřené.
Astronom John Barrow považuje limity dokonce za jev veskrze pozitivní: "Jak budeme postupovat hlouběji do složitých sítí logických struktur, které řídí skutečnost kolem nás, nalezneme stále větší počet hranic poznání. Nakonec možná zjistíme, že komplex těchto limit dokáže náš vesmír charakterizovat lépe než všechno, co jsme zatím uměli poznat a vysvětlit."
Největší limitou vědy se třeba nakonec stane nemožnost definovat vlastní limity. Ostatně, kdyby věda byla všemocná, určitě by jednou stvořila teorii, kterou už by praktická věda aplikovat neuměla. A to by vlastně také byla limita. Ať tedy žijí a prosperují teorie o teoriích. Jsou bláznivé, ale nic je nelimituje. Hranice lidského poznání o lidském poznání jsou ještě velmi, velmi vzdálené.
https://klempera.tripod.com