Tunguzský meteorit - základní údaje
- datum exploze: 30. června 1908
- čas: 0 hodin, 13 minut, 35 vteřin světového času
- lokalita: střední Sibiř, 60 km jižně od Vanavary
- odhadovaná výška výbuchu: 5 až 10 km
- síla exploze: asi 12 až 20 megatun TNT (cca 1000x víc než hirošimská puma)
- síla otřesů: 5. stupeň Richterovy stupnice
- plocha zpustošené oblasti: asi 2150 čtverečních kilometr
Podle některých teorií byl tunguzský meteorit tzv. uhlíkatý chondrit - křehký kosmický kámen, který obvykle nepřežije průlet atmosférou. Málo se ví, že právě tento typ těles bývá někdy podezříván, že naší sluneční soustavou přenáší zárodky života. Mnozí vědci se domnívají, že pocházejí z oblasti mezi Marsem a Jupiterem a že jde o zbytky materiálu z počátků existence sluneční soustavy ještě před vytvořením planet.
Jenže meteority se dělí na dvě velké skupiny: kovové a nekovové. Zdá se tedy, že přecejen asi nějakou dobu byly součástí většího tělesa, jehož hmota se rozčleňovala vlivem vysokých teplot a tlaků. část nekovových meteoritů se opravdu podobá některým horninám na Zemi, další část však vůbec ne. Právě těm se říká uhlíkaté chondrity a má se za to, že jde o původní stavební materiál sluneční soustavy.
Neobjasněná tajemství tunguzského meteoritu
Je tomu bezmála sto let, co se nad Sibiří rozlehlo hřmění a oblohou prolétlo těleso, které dodnes nedá mnoha lidem spát. Tunguzský meteorit už byl vydáván za úlomek komety, nebo planetky, miniaturní černou díru, kousek antihmoty, tajnou továrnu neznámého génia na výrobu atomové pumy, kosmickou loď mimozemšťanů i laserový signál od obyvatel cizí hvězdy. A každá z těchto teorií byla "bezpečně prokázána" i "bezpečně vyvrácena".
Nejčastěji se uvádí, že těleso, které 30. června roku 1908 explodovalo nad centrální částí Sibiře, přiletělo od jihovýchodu a před svým dramatickým zánikem urazilo v atmosféře nejméně tisíc kilometrů. Kdyby se udrželo ve vzduchu jen o trochu déle, mohlo by mimo jiné zpustošit Petrohrad, což by mělo na další vývoj historie nemalý vliv...
Světélkující obloha
Oficiální věda obvykle tvrdí, že šlo o meteorit. Doprovodné jevy katastrofy se ovšem meteoritu příliš nepodobají: exploze způsobila vznik ohnivého sloupu a obrovského oblaku kouře, který vystoupil do výšek desítek kilometrů. Následovalo zemětřesení o síle 5 stupňů Richterovy stupnice, které bylo zaznamenáno i v Anglii. Exploze měla sílu odpovídající tisícovce hirošimských pum. Následující noc byla obloha v celé Evropě pokryta svítícím prachem, takže se dalo nejen číst, ale dokonce i fotografovat na tehdejší nedokonalé fotografické desky. Několik amatérských astronomů oznámilo, že před katastrofou údajně na obloze pozorovalo podivné těleso kroužící kolem Země.
Po popsaných efektech by se dal v místě dopadu očekávat pořádný kráter, třeba takový, jaký se dodnes nachází v Arizoně. Měly by tu být také zbytky kosmického projektilu. Když sem ale v roce 1927 konečně dorazila výzkumná expedice, našla jen pokácený a sežehnutý les na ploše větší než 2000 čtverečních kilometrů.
Navzdory těmto okolnostem část vědců setrvala u hypotézy, že šlo o asteroid. Zbytek předpokládal, že se jednalo o kometu z vodního ledu, která se po explozi vypařila. Druhá hypotéza sice působí logičtěji, nepotvrdilo ji však matematické modelování. Proto dnes převažuje názor, že šlo o asteroid, který měl průměr okolo 30 metrů a hmotnost přibližně tisíc tun. Měl explodovat ve výšce 8 kilometrů. Jeho jedinou stopou prý jsou mikroskopické silikátové kuličky, které se na místě katastrofy nacházejí ve velkém množství.
Otázky však zůstávají. Vedle podivné absence kráteru to jsou i neobvyklé doprovodné efekty. V moderní době spadlo několik velkých meteoritů blížících se rozměry tunguzskému (naštěstí vždy do neobydlených končin), po žádném však nezůstala světélkující obloha. Zato kráter se našel vždy.
Zdroj: https://ufologie.blog.cz