Zde najdete příběhy lidí,kteří zajímavou shodou okolností přežili svojí smrt v momentě,kdy byli oni sami na prahu smrti .Zážitky jsou reálné a ne vymyšlené. Důkazem jsou právě zkušenost nebo-li prožitek a vědecký fakt, kde byl nde zkoumám. Tento stav klinické smrti prožilo tisíce či lidí po celém světě a všechny ty zážitky jsou postavené na stejném základu, což nutí k zamyšlení. Našli se dotyční, kteří nikdy nebyli věřící, stalo se to i dvouletým dětem, dospělým lidem a všichni vyprávěli stejně, i ti, kteří byli z jiného koutu světa.
V USA denně klinickou smrt prožije 774 lidí a 80% z nich popisuje,že viděli jasné bílé světlo s tmavým tunelem,než se vrátili zpět. Žijeme ve světě,ve kterém existuje reálné a zdánlivě nemožné,kde skutečnost na sebe bere podobu iluze a kde jsou některé věci nevysvětlitelné ....
Žena - jméno nezjištěno (Vypovídá o zážitku setkání se světlem)
"A když jsem znovu nabyla vědomí v mém těle,bylo to hrozné,ten prožitek - zkušenost bylo tak překrásný ,nikdy bych si nepřála vrátit zpět,přála jsem si tam zůstat a přesto jsem byla donucena se vrátit zpět.Od toho okamžiku bylo těžké,zase žít ve svém starém těle se všemi omezeními,které jsem v tom období pociťovala."
Muž - jméno nezjištěno (Vypovídá o zážitku setkání s mrtvými)
"Během mé zástavy srdce jsem měl rozsáhlý zážitek,viděl jsem svou mrtvou babičku a nějakého muže,který se na mě díval s láskou a kterého jsem vůbec neznal.O více jak 10 let později,když mi máma umírala,se mi přiznala ,že jsem se narodil v mimomanželského vztahu,můj otec byl Žid,který byl deportován a zabit během 2.světové války a má matka mi ukázala jeho fotografii.Ten neznámý muž,kterého jsem viděl před více jak 10 lety během mého NDE se ukázal být mým biologickým otcem."
Kristýna Přijmení neuvedla (Problém s ledvinami)
"Kristýna měla narozeniny a jako vždy dostala i nyní od svého muže velkou kytici růží, vždy tolik, kolik měla právě let. Jenže letos to bylo poněkud jiné, puntičkářský manžel se, k jejímu překvapení, zmýlil a v kytici bylo růží více. Měli z toho nakonec legraci a na drobnou událost by se zapomnělo, nebýt to, co v tom roce později následovalo. Toho roku na Kristýnu dolehly zdravotní potíže, šlo o ledviny, které musely být operovány, a to dokonce třikrát po sobě. Třetí operaci její srdce nevydrželo a nastala u ní klinická smrt. Tento stav Kristýna popisuje: "Na pooperačním pokoji bylo najednou rušno, sestry vyvolaly poplach.
Viděla jsem své ležící tělo, stála jsem v uličce při svém lůžku. Cítila jsem pouze svoji horní polovinu těla, viděla jsem také, jak jsem spojená tenkými nitkami, jakoby z pavučiny, se svým ležícím tělem. Obklopovalo mne příjemné světlo, jako slunce, ale nebylo tak ostré a bylo více zlaté. Naplňoval mne pocit radosti, ale bylo to ještě více příjemnější. V jednu chvíli lékař obešel lůžko, aby měl přístup k mému tělu z té strany, kde jsem stála. Šokovalo mne, že mnou prošel, jako bych na své "pozorovatelně" vůbec neexistovala.
Lékaři byli právě nakloněni nad mým tělem a prováděli oživování pomocí elektrošoků, což jsem vnímala jako bolest. V tu chvíli jsem měla jedinou myšlenku: "Co to děláte! Já už se nechci vracet!" Pak si ještě pamatuji jakýsi světelný paprsek, který mne vtáhl zpátky do těla, přičemž jsem cítila velkou bolest. Potom jsem byla ještě v šoku, ale už při vědomi.
Později mi sestra řekla, že první slova po mém oživení byla - "Co to děláte, já už se nechci vracet!" Další život Kristýny už běžel normálně, i když její vztah k životu, ke všemu, co ji obklopovalo, se velice změnil. Především nemá strach z vlastní smrti a už také neprožívá tak bolestně odchod jiných blízkých lidí. Ví, že umírá pouze tělo a duši, tam na druhé straně zrcadla, už je mnohem lépe. I její matka tvrdí, že od oné operace se nějak změnila, ani ne k lepšímu, ani k horšímu, jednoduše je jiná "
Starší muž - jméno nezjištěno (Vypovídá o zážitku setkání s mrtvými)
" Pozn. Tento zážitek mělo více lidí, než jen tento pán "
" Seděl jsem a když jsem se chtěl zdvihnout, zasáhl mě úder do prsou. Svalil jsem se podél stěny dolů. Sotva jsem se znovu posadil a zasáhlo mě to znovu. Jako by někdo hodil mi na hruď hodil těžké kladivo. Ocitl jsem se v nemocnici a dozvídám se, že jsem právě prodělal infarkt. Najednou to začalo, ocitl jsem se v jiné realitě, vše jsem svými mysli bystře vnímal. Vše, co jsem prožíval, bylo neskutečně reálné. Bylo to tak krásné, že se to nedá normálně slovy popsat. Neumíme si to i správně představit. Na 2.straně panuje pocit pohody, ticha . Nic tam není temné.
Duchy, které jsem potkal vstupem do tunelu, byly velmi zmatení. Zdánlivě se neuměli asi dostat na 2.stranu. Znamená to, že byly srostlí s určitými věcmi, lidmi nebo zvyklostmi. Duchové však byly připoutáni k určenému místu jen do té doby, než vyřešili problémy a nesnáze, které je v tom zmateném stavu držely.Podle vzhledu byly tyto postavy podobné lidem víc než ti ostatní ve světle.
Hlavy měli skloněné a nikdy se nepodívaly nahoru. Vypadalo to, jako by se vznášeli a také zmateně lítaly sem a tam. Nevydržely vůbec na jediném místě. Po každé se pořád někam přemísťovaly, jednou letěli kolem mě, pak se otočily a letěli zpátky, pořád byly v pohybu. Vypadalo to tak, jako by věčně měly přešlapovat okolo, aniž by věděly, kam jdou, koho následují, anebo jaké výhledy mají před sebou.
Přišlo mi, jako kdyby si nevšimli vůbec mé existence, že tam mezi nimi jsem. Jejich tváře byly plné smutku a zoufalství. Působily na mě šedě, tupě až vyjeveně. Když jsem se přiblížil k jednomu z nich, vůbec nereagovali na mou přítomnost.V jejich chování se odrážela jen tato absolutní beznaděj : Co jen mám dělat ?? Jaký je smysl toho všeho ? Byla to beznaděj bez nejmenšího tušení, co dělat, kam jít a co chtít. Byly v neustálém pohybu a neměly žádný směr. Něco hledaly a nevím co.
Podle mě neměly vůbec povědomí o ničem, ani o tělesném či o duchovním světě. Jako by byly na nějakém mezistupni. Vypadalo to, jako kdyby měly nějaké spojení s naším hmotným světem. Pozorovaly něco, co udělaly nebo měly udělat. Byly podle mě tak zmatené, že neměly potuchy o tom, kdo vlastně jsou a ztratily vědomí své totožnosti.
Připomínali mi strašidelné duchy, o kterých jsem kdysi četl. "
Někteří svědkové po tom to posmrtném prožitku spatřily duchy při činu, když se marně pokoušely duchové zkontaktovat své kamarády nebo rodinu a ti je nebrali na vědomí. Živí lidé neměli o nich ani potuchu, o jejich existenci.
Zdroj: nde.okamzite.eu