Zombie

Port au Prince je hlavním městem Haitské republiky, rozprostírající se na polovině ostrova Hispaniola, objeveného v roce 1492 Kolumbem. Nemocnice, pojmenovaná po slavném lékaři a humanistovi Albertu Schweizerovi má dobrou pověst. V pondělí 30. dubna 1962 sem sanitka přivezla nemocného muže. Jmenoval se Clairvius Narcisse.

Lékaři dělali, co mohli, aby mu zachránili život, jeho organismus byl však tak vážně zasažen neznámou nemocí, že pacient třetího dne zemřel. V přijímacím zápisu byla poznámka, že nemocný neměl u sebe žádné doklady. Proto počkali s vystavením úmrtního listu až do večera, kdy přišla do nemocnice sestra nemocného Marie. Neuměla psát, tak otiskla na identifikační protokol pravý ukazováček. V tropické oblasti, v níž se nachází ostrov Hispaniola, je platný důsledně respektovaný předpis. Mrtvola musí být z klimatických důvodů pohřbena do osmi hodin po úmrtí. Tak se pohřeb konal ještě téhož večera právě ve chvíli, kdy se začalo stmívat. O deset dní později pak přivezli kameníci těžkou pískovcovou desku s nápisem Spi sladce a dokončili i ostatní hrobnické práce.

Pak už na hřbitov pravidelně chodily sestry zemřelého, nosily do skleněné vázy čerstvé květiny a u pomníčku zapalovaly svíčky. Vzpomínaly na bratra v dobrém. Doma pověsily v ložnici dřevěného domku na stěnu jeho zarámovanou fotografii s černou páskou uvázanou našikmo přes jeden dolní roh. Také o hrob se staraly celých příštích osmnáct let.

V sobotu 19. dubna 1980 se venku na dřevěné verandě ozvaly kroky a krátce poté vstoupil do místnosti, kde byla shromážděna celá mezitím již značně rozvětvená rodina, Clairvius Narcisse, jako by se večer vracel z práce domů. Měl na sobě šaty, které mu oblékli do rakve před osmnácti lety. Vypadal stejně jako tenkrát, vůbec nezestárl. Akorát nebyl učesaný, venku totiž vál silný vítr.

Je třeba zdůraznit, že ve Schweilzerově nemocnici podepsali úmrtní list vážení a dostatečně zkušení lékaři. Starý hrobník sice už mezitím zemřel, ale zápis v knize pohřbených byl jasný. Clairvius Narcisse byl řádně uložen do hrobu v zákonem stanovené lhůtě.

Ostrov Hispaniola je rozdělen na Dominikánskou a Haitskou republiku. Ta se proslavila zejména kulty známými z hollywoodských thrillerů, voodoo a zombie, které se zrodily právě na Haiti.

Voodoo je náboženský kult, speciálně vypěstovaná odnož černé magie. Kdysi dávno vzklíčila pravděpodobně v Togu v západní Africe. Do Karibské oblasti ji převezli v podpalubích lodí černí otroci, ceremoniál zdokonalili a okrášlili. Obřady se veřejně konají dodnes.

Recept na úspěch je prostý, šaman, který se vyzná v pravidlech čarování, se snaží prodat ďáblovi něčí duši. Najde si oběť, překvapí ji v chatrči, kde dotyčný přespává, šikovným způsobem, prý s naprostou jistotou, vysaje duši, foukne ji do připravené láhve a tu rychle zazátkuje. Šaman se na Haiti jmenuje hungan. Ve svém řemesle se vyzná, při práci má černý obličej zapatlaný snad bílým vápnem, na sobě má roucho nápadně se podobající prostěradlu.

Hungan pak, za asistence mnohých členů kmene, čeká, až dotyčný zemře. Umírání mu trvá několik hodin. Jakmile to čaroděj zjistí, dá svým pomocníkům pokyn, aby mrtvolu rychle pochovali. Ale už téhož dne o půlnoci mrtvého z hrobu vyhrabe a přiloží mu láhev s jeho duší k nosu. Tak se zrodí zombie. Fungující tělo, které na slovo poslouchá svého nynějšího pána Hungana. Akce je úspěšná jen v tom případě, že mrtvola je čerstvá. Pak je zombie poslušným žákem svého učitele. Udělá všechno, co mu hungan nařídí. Včetně vraždy.

Pozůstalí o hungnově záměrech vědí, proto první noc po pohřbu hrob hlídají. Postarají se o to, aby tělo bylo zahrabáno do země bez rakve a obličejem dolů. Má hlínou zacpané uši, aby mrtvý neslyšel hunganovy rozkazy, v ústech má rovněž hlínu, aby nemohl odpovídat na otázky nového pána. Někdy pozůstalí zatíží nebožtíka ještě těžkými plochými kameny, aby se nedostal ven. Hungan však zná triky, jak zombieho z hrobu vytáhnout. Pak má nejen poslušného pomocníka, zombie je prý schopen věštit budoucnost.

Věštírna bývá také na hřbitově. U hrobu se postaví primitivní kříž z neopracovaného dřeva. Není to symbol křesťanství, ale věšák, na který hungan pověsí obrovský bílý hadr. Haitský bůh smrti se jmenuje Baron Samedi. Prý podle jekéhosi francouzského barona, známého pod jménem Sonbota-Samedi. Pod křížem šaman zapálí svíčky, nahoru zavěsí klobouk, kolem kříže a také na splývající roucho panáka připevní vonné byliny a větve akácií. Přitom zpívá monotónní nápěv s jednoduchým, ale rovněž francouzským textem: Dormi pafume, Baron Samedi, což vlastně je ukolébavka, aby bůh smrti klidně dál spal. Při tomto obřadu je prý možné, že přítomný zombie prozradí, kde je ukryt poklad, dokáže rovněž vyvěštit budoucnost.

Kult zombie je sice strašidelný, nikoliv však krutý. Zombie se může snadno a rychle dostat zpět do svého hrobu, když spolkne třeba jen špetku soli, rozpuštěné ve vodě, v polévce nebo v jiném jídle. Jakmile sousto polkne, zmizí a zalehne do své rakve.

Když se v roce 1980 objevil oživlý Clairvius Narcisse, vzbudil zázrak zno-vuzrození samozřejmě zájem novinářů i filmařů. Také však vědce Wade Davise. Ten se snažil odhalit způsob, jakým se mrtvý Narcisse dostal zpět na tento svět. Dal dohromady vědecký tým chemiků, lékařů, historiků a teologů, kteří měli nalézt odpovědi na otázky záhadného návratu Narcisse mezi živé.

Haiti mělo krátkou historii. Původně to byla velká plantáž cukrové třtiny, na níž pracovali otroci, hlídaní přísnými dozorci. Veškeré písemnosti z minulosti byly jen zápisy kolik a kde se urodilo, kolik nových otroků přibylo a kolik jich při práci na plantážích zemřelo. V chatrčích objevili vědci pár primitivních figurek žen. Některé z nich měli uříznuté hlavy. U chatrčí byly špalky, na nichž se usekávaly hlavy slepicím. Anebo snad i neposlušným ženám?

Případy, v nichž hrají hlavní role oživlé mrtvoly zombie, se objevují každý rok. Zmrtvýchvstání Clairvia Narcisse bylo však jediným alespoň zčásti ověřeným podpisy lékařů na úmrtním listě. Problém byl tedy pojmenován, nejasný byl však účel proměny. Proč má mrtvý na signál hungana vstát z mrtvých a potácet se jako na dálku řízený robot po ostrově?

Davis předpokládal, že neobvyklá událost bude mít něco společného s Narcissvou rodinou. V této fázi úvah vyhledal Davis patřičného pomocníka. Byl jím místní kněz, zvaný bokor, patřící mezi špičky ostrovní společnosti. První stopa se zdála být nadějnou. Davis se snažil získat informace o bylinách, používaných při stvoření zombie. Mohly to přece být halucinogeny, způsobující trans jenom se podobající smrti. Třeba se mladý muž prohřešil proti pravidlům a byl za své hříchy potrestán.

Svědkové dosvědčili, že se Clarvius krátce před svou smrtí choval jako pomatený. Začínal si s každou holkou, která mu přeběhla přes cestu a pět z nich bylo v době jeho smrti těhotných. To by mezi haitskými černochy nebylo nic odsouzeníhodného, kdyby se ten chlap ke svým dětem přiznal. Tvrdil, že s těmi ženami neměl nic společného, ani je pořádně nezná.

Odsoudili ho, společensky se znemožnil, ale hanba padla na celou jeho rodinu. I jeho bratr se na něj hněval. Když se měli postarat o novou střechu na chatrči, v níž společně bydleli, řekl, že ho ani nenapadne, aby tímto způsobem rozhazoval těžce vydělané peníze. Nedělil se s ostatními o výdělek. Odmítal krmit své děti. Stal se z něj odporný tyran a zasloužil si trest. Hungan mu domlouval, aby se choval normálně a dokonce majitel plantáží Bizango mu pohrozil, že ho vyhodí, jestli se nepolepší a ještě jinak ho potrestá.

Dostal strach, ale zřejmě se domníval, že má spásný nápad. Předstíral nemoc, aby ho uložili na nemocniční lůžko, kde za dohledu milých lékařů i ošetřovatelek přežil v klidu veřejné pobouření. Možná že se dokonce svěřil se svými starostmi hunganovi a ten mu namíchal trochu jiný čarovný nápoj. Místo aby Clairvius vypadal jen naoko jako nemocný, vypil skleničku jedu, který způsobil jeho jen zdánlivou smrt. V tomto případě však musel být do tajemství zasvěcený místní bokor. Jen on se vyzná v tajích černé magie, ale dokáže taky namíchat čarovný nápoj s patřičnými následky po jeho vypití.

Hungan je šamanem vodunu - tradiční haitské náboženské víry. Bokor je cosi jako anděl strážný a kat v jedné osobě. Zodpovídá za dodržování božských zákonů Loa. Je výkonným orgánem boží vůle. I ta se však může měnit, protože bůh má několik tváří podobně jako je má katolický pánbů ve formě svaté trojice Otec, syn a duch svatý. Tři roky dal Claiviovi na polepšení, ale pak už ho před potrestáním nemohl chránit.

Obyvatelé Haiti tvrdí, že není složité změnit se z normálního člověka na zombie. Je třeba vědět jak, mít po ruce náležité rostliny, udělat z nich prášek, ten pak přidat k jiným ingrediencím a patřičným, už celá století neměnným rituálem, se prostřednictvím bokora spojit s bohem Loa. V tomto případě prozradil Wade Davisovi tajemství:

"Já ti řeknu, jak se to smíchá, Davisi."

"Z čeho se skládá prášek zombie?"

"Z čeho by se mohl skládat? Jsou tam různé věci. Jedny musí chránit zdraví hungana, jiné jsou jen nosiči prášku v těle trestaného. A taky musí namalovat na zem ochranné obrazce. Aby se k němu nemohla dostat zlá moc. Tomu se říká vé-vé."

"Z čeho se skládá obranný prášek, co se sype na zem?" zeptal se Davis.

"Barený písek, rozemleté vápno, červený jíl."

"Z čeho se pak skládá prášek, který dopraví jed do vnitřnosti člověka?"

"Trochu rozdrceného skla, rozemleté trny a ostnatá kůra malonového keře."

"Když se to všechno smíchá, co pak?"

"Když si bokor najde správné místo, hodně daleko od obydlí, když Loa uslyší jeho volání, tak trestaný zemře brzo a žádný lékař nerozezná normální mrtvolu od zombieho."

"A účinné látky?"

"Sušená kůže nafouknuté ryby ježíka."

"Ale ta přece obsahuje silné sedativum tetrodotoxin."

"Nerozumím tomu, co říkáš. Ale ta kůže se musí aspoň tři dny sušit na prudkém slunci a pak se rozemele na jemný prášek. Je to nebezpečný prášek, nikdo ho nesmí vdechnout. Na výrobu se taky můžou použít malé ropuchy nebo ještěrky."

Výměšky příslušných žláz ropuchy Buffo Marinus obsahují steroid, velmi toxický jed bufotalin. Podle zjištění Wade Davise se získává jednoduchou cestou. Ropucha se na noc zavře do skleněné láhve od okurek s mořským červem - pijavicí, ta do rána vysaje onu účinnou látku. Druhého dne se dá usušit ropucha i červ na prudké slunce, pak se rozemele. Bokor je vážený člověk. Zejména děti ho mají rády. Chytají pro něj totiž ropuchy a prodávají mu je. Davis se o tom přesvědčil, když se bavil s desetiletým Chesterem Bonapartem, jemuž malí kluci přezdívali žabí král.

Čarodějnická kuchyně místního bokora není nijak zvlášť vybavena. Zázračné lektvary uvaří a umíchá z toho, co právě sehnal. Velmi důležitou ingrediencí je však lidské maso. Říká se, že se bokor v noci vydává k čerstvým hrobům, uřízne si z nebožtíkovy paže nebo stehna potřebnou porci, tu pak na dva dny a dvě noci zahrabe před práh své chatrče. Když takto uzraje, tak ji na slunci usuší, rozstrouhá či rozemele nebo roztluče v dřevěném hmoždíři. Velmi účinné jsou prý kousky novorozeněte, údajně spojují dva tajemné póly: život a smrt. Když je oživující směs dobře připravena, navíc nastane vhodná konstelace měsíce, hvězd, větru a deště, má bokor úspěch zaručen.

Stvoří zombie-živou mrtvolu.

Pozůstalí nestojí o vzkříšení nebožtíka. Proto se našly v hrobech vedle mrtvol i nádoby s jakýmsi lektvarem. Má to být protijed, zabraňující vzkříšení. Tyto, většinou kašovité hmoty, se vyrábějí veřejně, někdy dokonce v místní svatyni za přítomnosti zvědavců, ale s náležitou pompou.

Podle jiné teorie nádoby s protijedem mají rovněž ochránit žijící, aby se z nich po smrti nemohli stát zombie. Podle pravidel učení vodun existuje několik různých druhů zombie: zombie-astral je jen duch mrtvého bez těla, zombie-cadavre tělo má. Zombie je užitečný, je schopen například pracovat na zahradě. Oživlý mrtvý Clairvius Narcisse byl a typ nazývaný zombie-savanne. Není známo, jestli žil a podruhé zemřel normálně. Neví se, jak dlouho se ještě pohyboval po světě živých, jestli s ním byly potíže, nebo jak moc se lišil do normálních Haiťanů.