Poltergeist z Bobrové na Žďársku 2006
Od doby, co "něco" doslova a do písmene řádilo ve sklepě a přízemí jednopatrového rodinného domku manželů Svobodových v Bobrové, uplynulo skoro deset dní. Dost dlouhý čas na uklidnění emocí, na vychladnutí hlav i na střízlivé posouzení toho, co se skutečně stalo. Jenomže ať to vypadá, jak chce divně, nikdo se k tomu nemá. Jako by padání nábytku, roztříštění okenních tabulek, vypadávání dveří z pantů nebo exploze hrnečků a talířů před očitými svědky zaskočilo všechny. Jasno má pouze místní farář a něco matně tuší vesnické tetky - klepny, kterým není nic svaté. K tomu, co viděli, se hlásí otevřeně jen místní dobrovolní hasiči. To jsou chlapi zvyklí na ledacos, a proto na nedůvěru a posměch kašlou. Oni tam byli a vědí své. Tím zajímavější celá záležitost je. Vzato úplně z gruntu, musel se u Svobodových asi nějak vylíhnout poltergaist. Skřet, který podle zejména rakouských zdrojů škodí lidem ničením jejich obydlí a majetku. Přesně k tomu v malé vesnici na Vysočině na Ždársku došlo. Začalo to tím, že na horním konci Bobrové, v čísle popisném 262, ze středy 22. na čtvrtek 23. března praskla voda a vytopila přízemí i sklep. Možná by na tom nebylo nic divného, ale celý týden před tím u manželů Svobodových (ti žijí v přízemí, první patro obývá jejich dcera, paní Machová s třináctiletým synem) praskaly jako na běžícím pásu žárovky. Do toho voda a pár hodin poté i okna. Nikdo neví proč, ale sklo z nich se vysypalo, rány to prý byly jako o Božím těle. Praskalo a bouchalo to tak, že se začali sbíhat sousedi. Sousedka Fojtíková (žije hned vedle, byla u Svobodových první): "Věřte mi nebo ne, pane redaktore, mně je z toho špatně ještě teď. Pořád slyším ty rány, jak to tam bouchalo. Vyběhla jsem po schůdcích k jejich předsíni a povídám: Mařko, co se to tady u vás děje? A najednou mně zničehonic začaly brnět noh,y jak jsem tam stála, možná proto jsem uhnula. Jinak by mně to přizabilo." Vstupní dveře do domu, festovní, celodřevěné a vážící víc než šedesát kilo, se podle sousedčiných slov samy vyvlékly z pantů a zřítily se na podlahu. Noc na čtvrtek byla u Svobodů i proto pracovní. Vytírali, sbírali roztříštěné sklo a uhýbali porcelánovým hrnečkům a talířům, které čas od času vybuchovaly v policích. Tomášova matka Ivana a jeho babička Marie brečela a děda Rudolf s vnukem se snažili tvářit, jako že se s tím vyrovnávají. Ve skutečnosti na tom byli všichni stejně - zmatení, nejistí a bázliví. V osm hodin ráno ve čtvrtek ke Svobodovým přišel "na koukanou" velitel místního sboru dobrovolných hasičů Pavel Žilka. Chlap jako hora, respektovaný všemi v Bobrové. Podíval se kolem a povídá: "To sami asi nezvládnete. Kdyby něco, dejte vědět." Dali, poprosili o pomoc. To "něco" totiž řádilo dál. Začal padat nábytek, zbylá skla v oknech pukala s třeskem, podobným dělostřelecké palbě. Proto Žilka vyhlásil v 11.30 hod. hasičům poplach. Celkem deset se jich sešlo, pět vyklízelo přízemí a sklep domu (první poschodí zůstalo kupodivu netknuté), zbylí od nich přebírali venku trosky nábytku nebo nejrůznější nádoby se skleněnými střepy, tak jak je domácí nametli. Čas od času se prostřídali. Pohyb v domě chtěl prý silné nervy... Pavel Žilka, velitel hasičů: "Musím vám říci, že kdybych něco podobného viděl jen já sám, mlčím jako hrob. Vždyť bych vypadal jako blázen. Ale protože nás tam bylo zhruba patnáct svědků, povím vám to. Kolem jedné hodiny, když jsme vynášeli střepy, začaly vypadávat dveře z pantů. Samy, nikdo se jich ani nedotkl. Celkem devatery dveře vypadly, včetně těch, co málem přizabily paní Fojtíkovou. Pak došlo na skříně, kácely se ode zdí dovnitř pokojů a pak padla i lednice, velká dvoupatrová, v předsíni. Čtyřikrát jsme ji s chlapama postavili, spadla zas. Dodnes tam leží. Co mě šokovalo nejvíc? Hluboký talíř na stole v kuchyni. Před mýma očima vybuchl a zbyla po něm hrst drtě. To všechno jsem viděl, opravdu. Čím to všechno je, nevím, vysvětlení nemám." Stejně hluboce na hasiče Žilku zapůsobila klíčenka, visící na chodbě ve skobičce. "Najednou odlétla dobré dva metry pryč, jako by ji někdo vystřelil," dušuje se. Hasiči vynesli také celkem dvacet okenních rámů, některé úplně beze skla, jiné s jeho zbytky. "Ale v těch byly otvory, z vnitřku domu menší a zvenku větší. Jinak bylo sklo neporušené, bez prasklin. To přece není možné!" Hasiči hlídali dům do dvou hodin v noci, pak, protože museli příští den do práce, je ve službě vystřídali příbuzní rodiny Svobodových. Ti několik následujících nocí přespávali jinde. Jan Daněk, farář římskokatolické církve: "Já vám řeknu, co se v Bobrové stalo. Je to důsledek chování mladé generace, která si neváží ničeho a doma ji špatně vedou. Proto se může stát, že mladí se klaní zlu a někdy i Satanovi, hrají si s ním i na něho, dokonce ho vzývají. Zapálí svíčku, sedí kolem ní a koketují se zlem. Nevědí, co činí. Možná zapnou spouštěcí mechanismus, který je počátkem zla a ničení." A pak farář dodává: "Učím na škole v Bobrové náboženství a nemyslete si, ty děti mi to řeknou, kdo a co dělá a jak se projevuje." A pro zvýraznění argumentace přidá, že hned, co vešly události v Bobrové ve známost, mu volali bratři ve víře a hlásili, že i v jejich farnostech se děje přesně totéž co u něj... A že vždy je to spojeno se zkažeností mladé generace! Bobrová se mezitím jakoby přikrčila, stáhla do sebe. Málokdo chce věřit, jak pár lidí ve vsi tvrdí, že příčinou nepochopitelných jevů je žák sedmé třídy Tomáš, prý nabitý jakousi energií. Spolužačky Tomáše: "On je pořád nemocný. Týden ve škole je a měsíc ne. Už se kvůli tomu pohádal ředitel s jeho babičkou. Kluci do Tomáše někdy rýpají, ale on do nich také. Když se tuhle poprali, tak si to jeden natočil mobilem, ale pak to musel smazat. Tomáš by mu dal...;" Nikdo v Bobrové neví, co se děje. Všichni ale vědí, že se něco stalo - v rodině, o které nikdo nemůže říci nic špatného. Spíš ji opatrně litují a potichu spekulují o možných příčinách. Mlčí i stát a jeho úřady, oficiální věda se tváří, že o Bobrové nic neví. Proč? Z názorů o dění v Bobrové Jan Zedník, Geofyzikální ústav Akademie věd ČR, seismolog Naše aparatura v ony dny nezaznamenala nic mimořádného, žádné zemětřesení nebo otřesy. Teoreticky by to mohly způsobit vibrace o mimořádně vysoké frekvenci, ani by nemusely poškodit dům jako stavbu. Ale kde by byl jejich zdroj? Možná by se vyplatilo umístit tam seismickou registraci a nastavit ji na vysokou frekvenci. Možná o tom popřemýšlíme. Aleš Rumler, léčitel a psychotronik, Šumperk V Bobrové se projevil vliv zemřelého člověka, který byl za svého života vázaný na někoho, kdo tam stále žije a byl mezi nimi příbuzenský vztah. Zemřelý něco chce a to je třeba se dozvědět, je třeba splnit jeho přání. Pak se uklidní a odejde. Vzpomeňte třeba na pohádky - i tam duchové od Honzy chtěli splnění přání. Když k tomu došlo, zmizeli.
Zdroj: https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-udalosti-zajimavosti/44611/srazka-s-tajemnem.html